Návštěva české komunity v Mundenu

Tady jsem byl v neděli. Ráno bylo poněkud obtížné kvůli předchozí mezinárodní párty. Řekl jsem si, že bych mohl někam vyrazit a sobotní večer si o to říkal každou vteřinou. Jediné, o čem jsme věděli byla techno-párty v nějakém bytě. Protože není na světě "náruživějšího" fanouška hudby v rytmu Alzheimera než mě, tak se stalo, co se stát muselo. Párty jsme po Evropsku zákeřně ovládli, dosadili vlastního DJ a vlípli jim pravé disco 90-tých let. Twenty 4 Seven, 2Unlimited a další pecky se chytly. Byl tak nalezen akceptovatelný kompromis pro všechny místní i přecoceánní. Příjemný večírek byl - jak jinak - ukončen policisty. Je to docela příjemné. Když člověk zapomene, že už je pozdě, tak příjdou pánové s pouty a připomenou, že je čas, jít domů. :-) Jednou nás napadlo pořádát podobné sešlosti na policejní stanici...stejně přijedou, takže bychom mohli preclíko-žrouty zbavit jedné zbytečné cesty. 

Nicméně ráno se pro mě stavila "má" studentka Christy se svou sestrou a jeli jsme asi 110mil do Mundenu. Možná jsou ve Státech ještě menší vesnice...ale tedy tomu se už pak říká samota. Cestou mi holky jejich důležitost. Starší je bývalou a mladší současnou českou královnou. Vládne sice jen Kansasu, ale za cca měsíc se zúčastní celoamerického finále někde v Nebrasce, kam se sletí všechny jí podobné slovanky.

Městečko je, jak asi vyplynulo, opravdu nevelké...cca 300 stálých obyvatel. Průměrný věk 75. Průměrný počet traktorů na člověka 2.4. A všichni nějakým způsobem svázaní s ČR nebo Slovenskem. Mimochodem všichni tak trochu slavili vznik Československa...k čemuž se zítra přidám a připiju si s místním slovákem. Přestože manželství bylo přerušeno sousedem Adolfem a neustálo vlnu svobody po Sametové revoluci, je hezké na společné registrované partnerství s nostalgií zavzpomínat. :-) Tuším, že v minimálně jedné rodině to bude dobrý důvod k otevření (a spotřebování) láhve Špišské borovičky. Tak ať vám slouží! :-)

Teď k vlastním postřehům. Začalo to docela nevinně - celá sláva se konala v místní budově a-lá sokolovně. (Vraný tu má těžkou konkurenci :-D ) Po zápisu do prezenční listiny jsem se stal hvězdou, protože Prahu většina lidí zná jen z obrázku a najednou CELÝ a ŽIVÝ pražák! No já bych si na jejich místě taky asi z toho sednul na zadek...nejen kvůli požehnanému věku. Christy se mezitím oblékla do kroje a před docela slušně zaplněným sálem cca (200 polo-čechoslováků) vyšvihla Kde domov můj a anglickou verzi Where is my home. Po americké hymně a přísaze věrnosti vlajce se začalo hodovat. A v tu chvíli to začínalo být jasné. Celá akce - byť podtext je naprosto přenádherný - je v podstatě smutným pomníkem postupně ztrácené identity. "Co říkáš naší české kuchyni?" "Skvělá". Mělo to jen jednu vadu...nebyla ani trochu československá. Vepřo knedlo zelo, halušky...nic takového. Místo toho v podstatě trochu upravená a s větší láskou připravená jídla, co znám z místní jídelny. Proslov v češtině před jídlem měl také jedinou vadu...nedával smysl. Nikomu s místních lidí, kteří byli z velké části oblečení v krojích, to ale nevadilo. Holt se za 4 generace vše trochu hnulo, a tak nezbývá nikomu nic jiného, než věřit, že tohle je to pravé české ořechové. Česky někteří ještě uměli...ale spíš pasivně. Bylo ale vidět, jak moc jim na všem záleží - vlajky, historky, fotky...přenesli si část svého já za moře a ono pomalu a potichu podalo ruku tomu americkému já. A vznikla směsice, která je jakoby poutá k domovu/domovům a nechci ji v žádném případě pomlouvat. Takže jsem si se všemi seniory popovídal a snad se zase cítili chvíli blíž. Byl jsem navíc představen jako instruktor češtiny na KSU a za potlesku sálu jsem si zase sedl ke stolu s dalšími VIP. :-D

Nemůžu se zbavit pocitu, že ti lidé se chytají opravdu posledních stébel, co ještě zbyla a kdybych nějak mohl, tak smeknu před elánem a chutí, kterou podobným akcím věnují. A vůbec nevadí, že místo piva byla PEPSI.

Konec sentimentu - přišel totiž dechový soubor a to je něco pro mě! První odlesk trubky a líbivý tvar tuby se zabodávali do očí i ostatních smyslů, až jsem se skoro osypal. Že půjdu v Kansasu na něco, kvůli čemu jsem nenáviděl sousedy ve starém bytě...to by mě tedy nenapadlo ani v nejčernějších snech. :-D Čilí sedmdesátníci a sedmdesátnice začali tancovat v rytmu ďábelské polky. Královny ČR v obležení kmetů protancovaly dřeváky! :-D ...a já se pokoušel zdekovat. Procházka po "městě" bohužel nemohla trvat déle než chvíli. Takže jsem se vrátil a pokoušel se rozumět textům lidových písní, které byly dle přítomných přeci česky... Celý ten den ale proběhl strašně příjemně. Mám na památku plno českých novin, které vydávají krajáci již dlouhá desetiletí. Místní klub-senior dokonce plánuje tour de ČSR. Tak jsem zvědav, zda se dotknou kamenů na Karlově mostě či břehu Gabčíkovo-Naďmároš :-D ...docela bych jim to přál.

Rozloučil jsem se se všemi a prý se uvidíme v Praze. Očekávejte plno rozčarovaných amíků, co poznají, že se trochu při těch svých oslavách sekli :-)

Takže když to tak vezmu kolem a kolem - velmi povedený víkend. Homecoming, pseudo-techno-party a pseudo-český festival. Jen tu polku si mohli nechat pro jiný! :-D