Víkendový relax

Nepsal jsem sem skoro dva týdny. Důvodem bylo první kolo zkoušek a úkolů. Prostě nebyl čas na nic kromě základních životních funkcí a ty taky občas selhávaly.

Popravdě se tou dobou ani nic moc nedělo, takže není, o co stát. Všechen ten shon jsem si vynahradil na bývorném výletu do Tomah Shinga Campu. Camp Cat 2008 je akce pro lidi, který se chtějí podílet na chodu studentských organizací v campusu...a zvrhlé zahraniční studenty, co si chtějí "zadáčo" užít trochu Kansasu. Řidička (mimochodem asi nejtlustší osoba v mléčné dráze a spřátelených galaxiích..to jsem fakt ještě neviděl!!!) nás bezpečně dovezla doprostřed totální nicoty. Tábor se skládal z několika chatek, přístřešků, hlavní budovy, pár hřišť, uzavřeného bazénu a kostela. Po příjezdu jsem pochopil, že něco tu v pořádku asi nebude...4 slečny musely bydlet v pánské chatce (3 pokoje po 6-ti lidech). Měly sice vlastní pokoj, ale stejně to bylo dost problematické, protože to se přeci nesluší...takže si ihned vyvěsily na dveře vysačku "Jesus is here". Obávám se, že jim dal někdo do čaje cukr z Kolumbie - jinak si tohle přeci nevěším na kliku?!?! Po seznamovacích cvičeních v duchu běžných teambuildingů jsme šli dospat poslední týdny. Ráno to začalo. Oficiální název - High Rope Challenge...neoficiální Opičí dráha jako prasátko!!! Fakt mě to moc bavilo. Kdo zažil ví, že se mažou rozdíly mezi lidmi - trochu v gatích má každej! Projít se po kládě ve výšce cca 12 metrů nad zemí, přecházet po laně v té samé výšce a pak se projet cca 100 metrů zavěšen v sedáku na laně...to se jen tak nezapomíná! Asi nejpovedenější kulišárna je vylézt na 10m vysoký špalek, postavit se, skočit do prázdna, chytit se zavěšeného madla a pak se nechat snést na zem. Samozřejmě se všichno hýbe a houpá ve větru. Naštěstí si nikdo neukák a akce proběhla v naprosto skvělé atmosféře. Jak jinak...jsme v Americe..takže všichni si fandí, drží palce, povzbuzují se. No prostě souhra. A překvapivě i od pohledy lamy to zvládly s bravurou. Klobouk dolů. Konec chvalozpěvu... po véče byl totiž táborák.

Co patří k táboráku? Pivo, buřty, kytara, řev... Jenže pro domorodé indiánobijce toto neplatí. Sedím si takhle na lavičca a kolem mě putoval pytlík s bonbóny. "Přeci nechtějí ve 20 letech papkat cukrátka?!?!" Chtěli! A dokonce si všichni napíchli na tyče maršmelou a už si to opíkali! ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Ještě víc jako na planetě opic jsem si připadal, když skompletovali ďábelský sendvič. Opečený maršmelou mezi tabulky čokolády a jako třetí vrstva suchary. Do nebe volající nesmysl zapili Pepsi Colou a to už jsem si říkal, že se mi asi fakt stýská :-D Vím, že se to jí i jinde po světě, ale to nemění nic na abnormalitě této speciality. Stefan zachránil situaci - přinesl dvě plechovky a po evropsku jsme se zdekovaly na noční obhlídku náhorní plošiny. Po návratu z pivní "romantické" procházky nás překvapila další podívaná. Kolem ohýnku hráli všichni účastníci mafii. Po chvilce jsem si vzpomněl na pravidla...ale sáhnul jsem hluboko do paměti. :-) Postupně jsme jakožto oběti táboráku tlachali s obětmi táborové hry. Následovaly hry v hlavní budově. Pro změnu a už asi po 1006-té jsem vysvětlil, co je ČR. Že čeština a němčina nejsou podobné jazyky, nějaké ty rozdíly, vtipné historky z natáčení apod. Za exoty jsme samozřejmě byli, ale to je tak nějak standardní. Stefan ze žalu stláskal konzervu tuňáka s jednou rádoby houskou a šlo se spát. Tedy ostatní pokoje. V mém se děly věci. Jedné puritánce se rozlámala postel a musela na jednu z našich paland. Vzhledem k vážnosti celé situace jsme radši hned zalehli. Jenže jeden pacient dostal záchvat kašle, další během hybernace nevypojil ze hry mandle a chrápal, že by si zasloužil lopatou do čéšky a já to celé komentoval v polospánku česky..."Přestaň chrápat, ty vole!" Nejlepší na tom bylo, že jsem se skoro nevyspal a ještě jsem byl ráno za magora, že prý mluvím ze spaní a říkám divné věci. :-D Ranní aktivity byly už zase v nějakém rozumném kulturním rozmezí, takže príma. Opustili jsme tedy trochu přísně evangelický tábor s pocitem, že máme plno dalších zážitků...a se zvedlým kýblem z těch žužu na klacku...

Po návratu na koleje jsem se dozvěděl novinky z matalicky magické akce Běh do schodů. Rozebral výkony jednotlivých soutěžících a odjel na véču. Po dvou měsících pořádné jídlo. Jeden kluk se tu zapojil do host family programu. Jednou za čas je pozván na večeři nebo na výlet místní rodinou, která se takhle o české studenty stará už asi 10 let. Nechal jsem se taky zlákat a dobře jsem udělal. Za domkem mají kopec...(kopeček, ale na místní poměry skoro hora)...a na něm asi 50 krav. Pan X (cca 70let) nás vzal na výlet. Z korby jeho "trucku" bylo vidět nejen četné kravince ale i místní krajinu. Takže další poznávací výlet do prérie. Rodina byla strašně milá. A tohle neříkám jen kvůli tomu krocanovi a vínu a dezertu, co nám tak báječně připravili. Prostě geniální dlabanec! Prý je to večeře na díkůvzdání. Protože ale ví, že budeme kdesi v tahu či v Utahu, tak nás na ni pozvali už teď. Po zkušenosti s opékaným maršmelou to byla jedna velká liboznějící seance!

Končí skvělý víkend a začíná další týden - tentokrát snad jen s několika pikoúkoly. Takže je velká šance, že se mi zlepší aritmie, mozková činnost a bude čas na rozšiřování obzorů a aktualizaci stránek. :-)

Hezký týden všem!