Záchrana z Číny

Ani nevím, kde začít. Nepsal jsem nic takovou dobu a přitom rozhodně ne kvůli tomu, že by snad nebylo o čem. Po příjezdu z NY se ale na mě nahrnula kopa úkolů asi tak velká jako hromada nádobí, co umyje jedna kapka Realu. Prostě od ráno do noci a někdy i déle jsem bydlel v knihovně. Príma prostředí...ale ve tři ráno bych občas i radši spal. Ale to nevadí. Červené oči jsou jistě módní záležitost, takže jsem vlastně in. Navíc, kolem se potácí spousta polomrtvol s rudýma očima a fialovými tričky. Kombinace není úplně vábná ale o to pravdivější...no nic, nebudu tu plakat, že toho po nás chtěli hodně, protože studenti všude po světě říkají, že je toho na ně moc.

Každopádně minulý týden jsem se nechal zvyklat na nějaký večírek u osoby jménem Čingis. Určitě by to bylo príma, kdyby jedna architektonická lama neudělala průšvih ve studiu a nemusela tam makat přes noc. Totiž kvůli té lamě jsem byl jmenován řidičem a rozvážel jsem do čtyř do rána více či méně intoxikované mezinárodní studenty do jejich brlohů. Dík celkové únavě a taxikářskému poslednímu hřebíku do rakve, jsem od pondělka za lazara. Klistýr ani chinin jsem tu nenašel, takže jsem si na vše bolevé cákal Jow po decilitrech a žužlal Septolete ostošest. Taky jsem se ukázal jako medik amatér při autovyšetření krku a mandlí, které na konci zavánělo spíš autoparodií. Nastavil jsem zrcátka a skoro si viděl do jícnu, zapnul baterku, natočil se proti světlu a...málem se udusil špachtlí (kartáčkem na zuby). Dávivý reflex zase jednou vyhrál nad touhou po poznání. Takže jsem zjistil, že angínu asi nemám, když mám sílu na vymýšlení podobných experimentů, na jejichž konci se leda málem pobliju.

Ve středu jsem docucal poslední český septolete a pak ... pozor ... mi poskytlo Lejno stéblo, kterého se nedalo než chytit. Na obalu je Jinsangzi Houpian, plno moderních hieroglyfů ze země miliardy lidí-dětí a taky fotka soudruha doktora. Jeho vlídná tvář ne nepodobná východoněmeckým turistům v českém pohraničí, co hledají levné trpaslíky a sádrové prostitutky. Takže jsem poděkoval a vložil tabletku do pusy s pocitem, že se musí stát něco "mezinárodního". Tak teď už můžu ohodnotit chuť. Jedná se o směs mentolu, tabasca, chili, dračího ohně, tygří mastě, hadího séra a pandích chlupů...funguje to ale bezvadně! Krk jsem necítil asi 3 hodiny. Popravdě jazyk, rty a zbytek dutiny ústní taky ne. Naposledy jsem se tak cítil, když držel pan doktor v kleštích osmičku pravo nahoře. Ale! Žádné vedlejší účinky to nemělo, takže úspěch. Během pár dní jsem si užil zubařiny ještě asi 5x. Sice pořád chrchlám dle vzoru obyvatel Hlavního nádraží, ale obávám se, že to přežiju. To znamená, že příští týden mě čekají poslední zkoušky. Povodím si je a přivezu do rodné vlasti naprosto nevýznamné jedničky s razítkem. (možná na něm TBC, ale to už vyřeší české zdravotnictví...)

Jinak začínám balit a vyplňovat nějaké nesmyslné formuláře a další zábavné taškařice. Za chvíli nám začíná další výborný rozlučkový večírek, tentokrát budu za tuberáka místo taxikáře, ale zážitek bude asi podobný.

Než odběhnu musím se svěřit se zkušeností, po které si zas říkám, že kulka nebo závislost na alkoholu může být řešení. Totiž "moji" studenti psali včera zkoušku. Písemná část asi nedopadne úúúúúplně dobře, protože jsem jim ve tvářích viděl něco podobného jako na obalu čínské meducíny. Utrpení a touha, že se vše jednou spraví. Poslech vypadal o něco málo líp...protože jsem jim už nemohl víc napovídat. Ještě teď se mi ale hrnou slzy do očí, zvyšuje se tlak a rosí čelo při pomyšlení na ústní zkoušení. Bylo to něco mezi polepšovnou, kurzy sebezpytování a hrou na ticho...BOŽE?!?! Já myslel, že nejdutější je sud!!!! Kdepak..jako každý bubeník, jsem si chtěl bouchnout a poslechnout si, jak zní! Loretánská zvonkohra by proti jejich dutosti a harmonické stupiditě působila jako když někdo močí na haldu šrotu. Takže jsem si pak dal hned dvě dračí pilule a doufal, že znecitliví úplně vše. Nestalo se a jen se modlím k bohu hořčice, abych to nemusel opravovat. Když může vyhořet Albert na Skalce, tak by mohl třeba vyhořet i můj stůl. Rozhodně by to v mém případě snížilo riziko mozkové mrtvice a následné nechuti používat češtinu jako prokletý jazyk.

Naprosto překvapivě mi teď při vzpomínce na ten profesorský horor naskákaly nějaký pupínky...tak se půjdu uklidnit na prokašlanou pááááárty.

Moc jsem nenapsal, ale věřte, že to jsou jen pozdní sběr místní úrody...o všem již brzy povyprávím osobně. Do té doby ještě něco sesmolím...aby měl Varle, co číst před usnutím...evidentně je bez mých zápisků nervózní. :-D

Za trest jsem dal do poslechové části zkoušky jeho e-mail a telefonní číslo! ;-D

Přeju co nejklidnější víkend plný adventní atmošky.

Luboš