Už brzy přiletím....

Nostalgicky a přeci nesentimentálně musím přiznat, že je toto poslední příspěvek, který pojednává o USA. Krátí se to krátí a zítřek je poslední celý den strávený na půdě toho, co měla být původně Indie.

Nebudu prudit ničím moc moudrým, i když by se možná bilancovat občas mělo. Jen snad se zmíním, že jsem zažil 36°C a taky -21°C, zewling i totální zápřah, vidlákov i mega-turbo-hyperměsto a prostě plno zajímavého. Sbírka počasí byla dnes uzavřena padající vodou, která už nad zemí mrzla. Výsledkem bylo fantastické a nezničitelné náledí. Na zkoušku se šlo ještě dobře, ale zpět jsem se klouzal líp než Vláďa - přeliv na vlasy - Růžička.

Dolů z kopce bylo dobře..prostě jsem jel. Před přechodem jsem zastavil za cenu polavého zadku, ale zase fakt efektně! Navíc tou dobou leželo kolem víc spastiků, tak jsem se ani nemusel stydět, že neumím chodit. Cesta nahoru ke kolejím už stála za to. Měl jsem na výběr:

a, lézt po kolenou

b, jít sněhem

c, počkat na jaro

d, žádné není...prostě to jinak nešlo

Takže jsem šel sněhem. Už chápu, proč tu ty holky chodí v teplákách a holinách. Řekněme, že doufám, že mi boty uschnou do letadla a že mi ty prsty nebudou muset na následky omrzlin odříznout.

Tímto se loučím písemnou formou a další tlachy už utrpíte ústně. Jednoplošník Delta startuje v sobotu ve 3:30 a přes Cincinnati a Paříž míří do Ruzyně. Tam dosedne s pacientním nákladem kolem 3:00 středoevropského času. Takže vyndejte kapesníky a porculán po babičce, osušte chléb a posolte si oči...brzy mě budete mít zas na krku.

C ya

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.